http://parek

email: boboking@email.cz

        =

&n= bsp;            = ;            &n= bsp;            = ;            &n= bsp;            = ; časopis Knihovny města Ostravy

         =

Knihovna města Ostravy pro své čtenáře v roce 2008

=

Pár zajímavých čísel a nápadů, kterými jsme se v roce 2008 snaži= li zlepšit naše služby.

= Dále v čísle:

&nb= sp;

F. Andahazy

BOHABOJNÉ ŽENY

&nbs= p;

Linda Olsson

ASTRID A VERONIKA

&nbs= p;

Christoph Marzi

MALFURIA

&nbs= p;

Marie Hermanson

MUŽ POD SCHODY

&nbs= p;

Pavel Renčín

ZLATÝ KŘÍŽ 1.

&nbs= p;

Paul Auster

BROOKLYNSKÉ PANOPTIKUM

        &= nbsp;           &nbs= p;            &= nbsp;           &nbs= p;

        =

=

= Novinky únor 2009

=

Pár tipů na nové tituly z fondů KMO

=

        =          =             &nb= sp;            =

Ročník IX.        =             &nb= sp;            =             &nb= sp;            =             &nb= sp;          =                     =                      =      č. 2, únor = 2009

RECENZE:

Boha= bojné ženy     &nbs= p;             = (2-27.055)

Federico Andahazi

Jen málokdy se čtenář setká s knihou, která by naplnila jeho představy o vášnivosti a temperamentu Argentinců, jako je dílo Federica Andahaziho (*1963). Jeho argentinská krev, promíchána ze strany prarodičů i s maďars= kou, vytvořila spisovatelského ducha, o kterém bych mohl jedině říci, že je přímo démonický. Ano, je pravdou, že možná trochu nadsazuji, ale jestli se někdy dostanete k jeho prvotině „Anatom“, pojednávající o středověkém lékaři, který jako prvn&iac= ute; objevil orgán přinášející žen= 83; rozkoš, přečtěte si ho, a pak možná pochopíte moje nadšení. Přiznávám, že některé čtenářky nebudou tak nadšené jako já, ale v jeho díle nejde jen o sex, ale především o atmosféru, či popis vášní vyhnaných až ab absurdum, ale hlavn= 83; je Andahazi mistr mystifikací. To nejlépe doklád&aacut= e; jeho „Anatom“, ale i druhý román, který by= ch osobně považoval za ještě dokonalejší.=

V příběhu „Bohabojné ženy“ (orig. Las piadosas, 1998) nás autor zavede do léta roku 1816, na břeh Ženevského jezera, kde se na své spanilé jízdě bezstarostným život= em objevila pětice lidí, jako slavní a skandáln&iacu= te; básnici Lord Byron a P. Shelley v doprovodu dvou slečen a Byronův tajemník Dr. Polidori.

Pokud jen trochu více znáte literární historii, poznáte, že se jedná o skutečné li= di, a také skutečný děj. Během tohoto pobytu byla světu dána dvě díla – jedna ze slečen, M= ary později Shelleyová – zde napsala příběh „Frankenstein“, který se považuje za první dílo skutečné moderní fantastiky, a Dr. Polidori upíří povídku „The Vampyre“. Toť historie, která je opředena jistou mlhavou záhadou. A právě toho využívá Andahazi, který vytváří svoji vlastní variantu, jak a proč z= de tato díla vznikla. Dokonale čtenáře mystifikuje právě tím, že naprosto šikovně žongl= uje s reáliemi, a vy jako divák si musíte vybrat, co = je a není pravda. Ale nejdůležitější je, v jakém stylistickém hábitu nám své povídání předkládá. Jeho jazyk, který věrohodně kopíruje styl gotických románů, je protkán krásnou květomluvou, kde hlavní prim hrají pocity a emoce. A v této dokona= le záhadné atmosféře se odehrává příběh, který vás přiková k židli a nepustí. Hrdiny příběhu nejsou = oba slovutní poeti, ale Dr. Polidori. Ten je vyobrazený jako nešťastný člověk, který se v okolí takových slavných tvůrců cítí jako méněcenný. Po příjez= du do vily na břehu se stane součástí mystického příběhu slavných svůdných dvojčat Legrandových, spíše trojčat, když dostává od jejich neznámé třetí ses= try záhadné dopisy, kde se dozvídá neuvěřitelnou, šokující pravdu o jejich osudech a potřebách. Tato třetí sestra, kterou nikdy nespatřilo lidské o= ko, je … hříčkou přírody, zrůdou děsivých tvarů a hlavně potřeb. Hnaná potřebou důležitou k jejímu životu, kterou = ale může poskytnout jen muž během vrcholu jeho sexuá= lní extáze.

Jeho kniha byla čtenářsky i kritiky velmi kladn= 83; přijata, ale je pravdou, že i mnohými označena za prachsprostou pornografii. Stejně jako například v díle moderního francouzského autora Michela Houellebecqa, i zde závisí čistě na čtenáři, kdy sexuální scény začne brát jako umělecký prvek děje, a kdy jako pornograf= ii.

Je ale faktem, že Andahazi tímto svým faustovsky laděným thrillerem, trochu založeném na klasickém kontrastu zrůdnosti těla a krásy ducha, ze sebe udělal jednu z veličin současné argentinské literatury, a ve většině čtenářů toto démonické dílo zanechalo trvalou vzpomínku.

Knihu vydalo v roce 2000 nakl. JOTA v překladu a s doslovem Jana Mattuše.

BoboKing

Astr= id a Veronika        &= nbsp;       (2-3.2853)

Linda Olsson

Mít šťastný život znamená prožít si i smutek a neštěstí, jinak nevíte, co to vlastně štěstí a láska je= . Ne vždy se ale člověk dokáže bez pomoci zase zvedno= ut ze dna duševního utrpení a najít cestu k živ= otu. V takovém světě se nacházejí i hrdinky románu švédské autorky Lindy Olssonové „Astrid a Veronika“. Je to románová prvotina švédské autorky, která se narodila hned po druh&e= acute; světové válce a pobývala na mnoha místech světa. Nyní žije na Novém Zélandu, kde taky napsala tuto knihu a v září 2005 ji v angličtině vydala jako „Let me sing you gentle songs“.

Příběh má mnoho společného jak s jejím rodným Švédskem, tak s Nov&yacu= te;m Zélandem, jejím druhým domovem. Je to příběh ze současnosti odehrávajíc&iacut= e; se na švédském venkově, v malé vesnici,= do které se právě nastěhovala Veronika. Tato mlad&aacu= te; žena se rozhodla zde napsat svůj další román, = ale i uspořádat si svůj život poznamenaný smrt&iac= ute; jejího přítele na Novém Zélandě. Pron= ajme si domek na kopci nad vesnicí, v jehož sousedství je jen jeden další obdobný dům, v kterém prožívá svůj život Astrid, mírně podivínská starší žena, plnící= zde jakousi roli místní čarodějnice.

Olssonová nám předkládá dva paralelní příběhy, každý pojednávající z pohledu jedné z ž= ;en. Nahlížíme do jejich životů, od dětstv&iac= ute; až po současnost, a odkrýváme nejskrytější zákoutí jejich vzpomínek, jejich zraněných duší, poznamenaných mnohdy smrtí a nenávistí. Jejich naprosto odlišné charaktery - Veronika jako mladá žena žijící celý život na různých místech světa a Astrid trávící celý svůj život jen v této vesnici - mají kupodivu k sobě až příliš blízko. Vytváří se mezi m= ina vztah, který pomalu, krůček po krůčku, přer= ůstá v tak blízké přátelství, jaké = si jen můžeme představit. Především Astrid se pomaličku vysoukává ze své životní ul= ity, do které zalezla před desítkami let po smrti své jediného dítěte. Její osud se stává vlastně nosnou dějovou linií, a vykládá nám příběh života, který byl celý poznamenaný nenávistí a samotou, že byla schopna spáchat snad nejhrůznější čin, jaký matka může vykonat. Jak Astrid později Veronice přiznal= a: „Možná to nebylo tím, že by moje láska nebyla dost silná. Možná to bylo tím, že byla příliš silná moje nenávist.“

Nemohl bych, v žádném případě říci, že román „Astrid a Veronika“ je nějaký motivační příběh a lá Coelho, či snad román pro ženy. Je to příběh o síle empatie, o schopnosti naslouchat emocím a myšlenkám druhý= ch, což se vrátí i vám osobně. Příběh dosti silný a řekněme krutý. Olssonová vytvořila velmi sugestivní, nadčasov&yacu= te; příběh napsaný spíše poetickým stylem, kde ale nechybí ani typický prvek skandinávské tvorby, tedy příroda. Ta jakoby v metaforách doplňovala příběh, jenž plyne pomalu, ale stále jako vody ve zdejší řece.

Sice to zní jako klišé, ale dlouho na mne žádná kniha tak nezapůsobila, jako právě tato. Styl, příběh, závěr, vše v dokonalé harmonii a přitažlivosti. Myslím, že myšlenku nejlépe vyjadřuje část deníku Astrid: „ Dlouho jsem se utěšovala tím, že nic nemám. Nikoho. Teď ale vím, že člověk nebyl stvořen pro takový život. Nejsem sm= utná z toho, že jsem k tomuto poznání dospěla = tak pozdě. Jsem vděčná, že vůbec přišlo.“

Knihu z angličtiny přeložila Kateřina Orlová, a na podzim roku 2008 vydalo nakl. Metafora.<= /p>

BoboKing

Malfuria – tajemství zpívajícího města=         (2-9.1001)

Christoph Marzi<= /b>

Učitel a autor fantasy knih pro mládež Christoph M= arzi (1970), po autorech jako např. M. Ende či   A. Eschbach, nebo „favoritech“ z ostravského nakl. Fantom Print, rozšířil českou bibliografii o dalšího německého autora fantastiky. Nakladatelství Fragment nám na pulty knihkupectví přineslo první dí= ;l z jeho trilogie „Malfuria“ pod názvem „Tajemství zpívajícího města“ (orig. Malfuria - Das Geheimnis der singenden Stadt, 2007). Jak autor píše v jeho krátkém doslovu, příb= 3;h se zrodil během jeho pobytu na ostrově Ibiza, jednoho skvostného letního dne. Tak možná nás nemusí překvapovat, že se příběh odehrává ve španělském světě, přímo v samotném srdci Katalánska – Barceloně. Zde přízračně pojmenované jako zpívající město. Hrdinkou příběh= u je dospívající dívka Catalina Soleado, která v žije v městě u mistra kreslíře map, u něhož se tomuto řemeslu učí jako velmi nadan&aac= ute; žáčka. Je ale sama, otec zemřel, a matka ji v Ba= rceloně předala u mistra a zmizela neznámo kam. Catalina ale má jistá tajemství, spíše schopnosti, o který= ch nikomu nic raději neříká, protože by jí= asi nevěřili. Dokáže mluvit s větrem, kter&yacu= te; se jmenuje El Cuento. Větrem, který prolétá sv= 83;tem a pak jí následně vykládá příběhy, které cestou slyšel. A tak nejist= 3; tuší, že to není jediná záhada jejího života. Její bezstarostný dětsk&yacut= e; život ale skončí v momentě, kdy se objeví černá galeona „Medúza“, která připlula po obloze do přístavu. Je plná tajemných lidí v maskách harlekýnů, kteří vyráží na břeh a začnou Cata= linu hledat. Barcelona se pomalu mění na město stínů= ;. Podivní harlekýni jsou totiž vládci stínů, dokáží jakéhokoliv tvora pomocí jeho stínu ovládnout a přinutit ho k absolutní poslušnosti změnou v děsivou bestii. A mladá Catalina pomalu odkrývá záv= 3;s svého života, který jí připravuje jedno překvapení za druhým. A k tomu přichází i první láska.

Jak tedy patrné, nejedná se o klasické fantasy založené na nějaké variantě středověkého světa. Ono vůbec je na knize atraktivní už samotné hispánské prostředí. Pojmy, názvy, prostě to, co jsme zvykl&i= acute; slyšet v germánské či severské terminologii, zde nabývá španělštinou jist&yac= ute; nový nádech. Zajímavý je svět, kde se příběh odehrává. Je to neurčitá = doba, blízká někdy asi počátku 20. století.= Po silnicích sice nejezdí auta, ale běžně se svítí elektřinou, a k tomu nikoho nepřekvapuje loď letící vzduchem, létající ryby sedící po stromech na nábřežích, = 9;i knihovny plné divokých písmen, které ulé= távají z knihy, a prací knihovníků je jejich lovení= a vytváření z nich nových titulů. Zde se = mi velmi líbila myšlenka autora pojmenovat dva knihovníky Pérez a Reverte, tedy po slavném současném španělském autorovi, Arturo Pérez-Reverte. A možná stejná myšlenka byla i jména mistra map Márqueze.

„Malfuria“ patří do kategorie fantasy románů jako je např. Pullmanova „Jeho temné esence“ nebo „Ohnivý vítr“ od Williama Nicholsona. Tedy příběhy pro dětské či mladé čtenáře, které ale nejsou vystavě= ny na jisté věkové naivitě čtenáře. &= #8222;Malfuria“ je velmi sugestivně popsaný příběh o záchraně života, na pozadí fantazie. Kromě atraktivního prostředí jsou to výborně vymyšlené postavy harlekýnů – tzv. chladomorů, ale i jiných bytostí v ději. Pokud bych měl mít nějaké výhrady, tak k jist= é rozvláčnosti děje, nebo spíše cyklickému opakování. Vždyť jak na konci knihy sama říká hrdinka, prožila toho za jeden den tolik, &= 2;e tomu nelze věřit. Celých dvě stě čtyři= cet stran textu vlastně popisuje příběh jednoho dne. Ale nemůžu tvrdit, že kniha nemá děj či sp&aacu= te;d.

Knihu s vhodně ilustrovanou obálkou vydalo nakl. Fragment v překladu Dagmar Steidlové.

BoboKing

Muž pod schody        &= nbsp;         (2-3.2839)

Marie Hermanson<= /b>

Na počátku podzimu vydalo nakladatelství Metafora dva romány švédské provenience – „Ast= rid a Veronika“ od Olssonové a „Muž pod schody“ od Hermansonové (*1956). Obě díla jsou více než čtivá, přesto každé rozdílné. „Astrid a Veronika“ je psychologicky laděný román o hledání cesty zpátky do života, zatímco „Muž pod schody“ je velmi čtivý= a napínavý thriller, nebo možná až horor o postupném kolapsu jedné šťastné rodiny, která se rozhodla přestěhovat z hektického vel= koměsta na poklidný švédský venkov. Fredrik a Paula jsou mladí manželé, kteří mají dvě malé děti. Koupí celkem levně starší zachovalý dům na pokraji vesnice, s nádherným výhledem do lesů a polí. Oba manželé jsou tr= ochu rozdílné povahy – Fredrik je klidný, až apatický člověk, který se vzdal velké kariéry a peněz jako soukromý podnikatel pro jistou a poklidnou práci v místní správě. Paul= a je naopak cílevědomá žena z bohatých poměrů, která se věnuje modernímu umění. Umění tak modernímu, že Fredrik = se raději vyhýbá jeho komentářům. Jsou to netradiční malířské koláže pospojované z pornografických časopisů. Přesto je jejich vztah láskyplný a harmonický. Problém ale nastává v momentě, kdy zjistí, že pravděpodobně nejsou jedinými obyva= teli jejich domu. Fredrik trpící častou nespavostí jed= nou po ránu narazí v předsíni na podivného muže malého vzrůstu, velmi zanedbaného vzhledu. Moc nekomunikuje, chová se divně, a než se stačí Fredrik rozkoukat, zmizí v komůrce pod schody. Větší místnůstce plné starého harampádí, kde se mužík, později zvaný Kvot, úplně ztratí.

Problémů začíná přibývat. Hlavně ale nastupuje stále větší drzost a agresivita mužíka, který se považuje za právoplatného nájemníka. Autorka nastiňuje= i problém jisté liberality současného Švédska, kdy není tak jednoduché vůči sociálně slabším a handicapovaným vystupovat z pozice práva a moci. I když hlavní roli zde hraje samotný charakter Kvota, jedince zcela se vymykajícího standartu lidského moderního soužití. Díky tomu ztrácí Fredrik půdu pod nohama, a nejen to. Se zděšením stále jistěji zjišťuje, = 82;e ztrácí i spojení s rodinou, která problém s mužem pod schody bere jako niternou banalitu. Fredrik začíná ztrácet kontakt s realitou, najednou se mu jeho skvěle vystavěný svět začíná hroutit jako hromádka z karet. <= /o:p>

Hermansonová tímto románem vytvořila příběh založený na sice jednoduchém ději, ale velmi čtenářsky atraktivně zpracovaném. Svým stylem mi místy připomíná styl např. M. Crichtona, který taktéž víc než na složitou charakteristiku a s= tyl klade důraz na čtivost a napětí děje. A toho Hermansonová čtenáři poskytuje v opravdu velké porci. Příběh se mění vlastně z jistého drobného problému v opravdov&yacut= e; horor, a po přečtení závěru to můžeme vlastně za právoplatný fantastický horor skutečně považovat. Závěr knihy, který končí totální sociální destrukc&iac= ute; Fredrika, je vlastně docela otevřený, nic nevysvětlující, a právě díky tomu ink= linující ke klasickému fantastickému hororu. Ztrácí se hranice mezi realitou a snem. Román „Muž pod schody“ (orig. Mannen under trappan, 2005) dokonale naplňuje moje předsta= vy napínavého čtení, které vás dokonale „odizoluje“ od okolního světa. Nelze se tedy divit, že její knihy slaví po Evropě čtenářský úspěch. Nakladatelství Metafora slibuje i další knihu, takže se mám na co těšit.

BoboKing

Zlatý kříž – M= 3;stské války 1.    &nbs= p;          (2-3.3172 I.)

Pavel Renčín

Po svých prvních románech „Nepohádka“ a „Jméno korábu“, které čtenářská obec celkem kladně přijala, se tento mladý autor (nar. 1977) pustil do svéh= o, jak sám říká, stěžejního d&iacut= e;la nazvaného Městské války. Je to pojednáno j= ako městská fantasy, tedy jistý subžánr fantasy, který ve mně většinou evokuje příběhy jako „Nikdykde“ od Gaimana či „Hlídky“ = od Lukjaněnka. Zatímco ale tyto slavné tituly se dají pokládat díky jejich bizarnosti a temnými podtó= ny až za horory, Renčín ve svém „Zlatém kříži“ zvolil spíše lehčí, m= ísty až humornou formu. Nejsou to ale kameňáky z Pratchett= a, spíše ironický vtip a humor prokládaný akčními a napínavými scénami. Vyplývá to především z jeho hlavn&iacut= e; postavy Václava Vrana, mladého bezstarostného muž= e, bankovního makléře, který si rád a velkými doušky užívá moderního životního stylu člověka bez osobních a finančních starostí, rozmazlovaného komfortem velkoměsta.

To vše se ale změní jednoho podzimního dne,= kdy se stane vlastníkem podivné černé známky na dlani, kterou mu vtiskne falešná policistka. Známka jako= ze Stevensonova „Ostrova pokladů“. Jenže Vašek nemá žádné nepřátele, a proto nechápe, proč se ho najednou snaží zabít pekelná postava s černými plameny. A jak to, ž= e po pražských ulicích běhají přízraky z pekel a muži ve zbroji vraždící se meči? Protože Praha plná aut, počítač$= 7;, MHD a lidí s mobily je jen povrchová tvář to= hoto města. Její skutečné a mocné já leží ve stínech a podzemích, kam se my běžní smrtelníci nikdy nedostaneme. A když se = to stane, jako např. Vaškovi, znamená to pro toho nešťastníka jistou smrt. Tedy jestli nemáte takový osud, který nechápou ani nejmocnější pravého města. A to je příklad Vaška.

Renčín vystavěl svět založený na kontrastu mezi námi vnímanou realitou a světem, kde vládnou jiné zákony než ty naše slavné fyzikální. Ale přestože je to fantasy, není = to svět vystavěný čistě na nějaké magii= . Jeho bytosti jsou stejně zranitelné jako my, jsou to lidé většinou stejní jako my, ale najdou se zde i výjimk= y, které právě z tohoto čtivého příběhu dělají fantasy. Největš&iacu= te;m kladem díla je úžasná imaginace. Renčínova fantazie umí i ve světě fantasy literatury, kde se už asi těžko dokáže naj&iacut= e;t něco nového a netradičního, čtenáře příjemně překvapit. Postavy sice nejsou nějak složitě vystavěny, ale každá má urči= tou charakterovou vlastnost, kterou autor dokázal dokonale využít. Co mi osobně trochu v knize vadilo, byl autorův styl. Sám o sobě je velmi čtivý, ale p= odle mne až zbytečně využívá těch poetických přirovnání jako „… noc oděná světly, šperky posetá Malá Strana= .. atd.“ To sice dokazuje oddanost Praze, ale jak píše King v knize „ O psaní“, zbytečně to ucpává děj. Naopak překvapí, jak si dokáže autor udělat srandu i ze sebe samého, kdy= 82; v jedné části se hrdina ptá: „Co čtete? Jmenuje se to Nepohádka. Zajímavé. Ani ne, našel jsem to ve stoce, používám to k lisování kanálních řas!“.

„Zlatý kříž“ je zdařil&aac= ute; kniha fantasy, která třeba v závěru připomíná např. „Les mytág“ od Holdstocka. Jen škoda, že je to teprve první díl z předpokládané trilogie, kterou Renčín plánuje dopsat v nejbližších dvou letech. To čekání je tak …

BoboKing

Brooklynské panoptikum            =          (2-3.1807)

Paul Auster

Patříte li mezi pravidelné či dokonce náruživé čtenáře a přesto má= ;te poslední dobou pocit, že je to stále to samé, pak právě Vám doporučuji knihu Paula Austera Brooklynsk= é panoptikum.

Přestože v knize nenajdete jedinou detektivní zápletku, nikdo nikoho nezamorduje a dokonce ani nerozlušt&iacu= te; zašifrovaný tajný kód, který odhaluje minu= lost či budoucnost lidstva, s každou otočenou stránko= u se budete ptát, jak tohle asi dopadne.

Kniha je napsaná v takzvané „ich formě“- to znamená v první osobě a hlavním vypravěčem tohoto poutavého příběhu je Nathan Glass, bývalý pojišťovák na penzi, který se právě zotavuje z úspěšně vyléčené rakoviny plic a čerstvého rozvodu s „tou“, jejíž jméno záměrně neuvád&iacut= e;.

Svůj nový život si buduje v jednom brooklynském bytě, v němž si krátí nově nabyté množství volného času sepisováním krátkých úvah, které nazývá Zápisky o lidském panoptiku. Brzy však zjišťuje, že jeho život zdaleka nebude tak fádní, jak by se na první pohled mohlo zdát. O pár ulic dál v Brooklynu totiž naráží na svého synov= ce Toma, kdysi velmi nadaného studenta, jehož neviděl od smrti své setry June-Tomovy matky, což už je dlouhých sedm let, a který nyní prodává v knihkupectví Harryho Brightmana.

A kdo je Harry Brightman? Nikdo jiný, než stárnoucí gay a napr= osto nezařaditelný„šílenec“ s duš&= iacute; dítěte a srdcem velkým jako celý Brooklyn. To je však pouhopouhý začátek.

Tom má totiž ještě velmi svéráz= nou sestru Auroru a tu zase neviděl dlouho on. Zato asi nikdy nezapomene na to, jak jednou ve chvíli, kterou trávil jen sám se seb= ou nad stránkami pornočasopisu, narazil na její fotografii.= Ta má však také dceru, kterou povila v šestn&aacu= te;cti, a proč nikdy neuvedla jméno jejího otce, se dozví= te na konci knihy a veřte, že ta informace stojí za to :o)

A do toho všeho budete muset vzít na vědomí, že ani Nathan se ještě necítí tak starý, aby chtěl žít sám jako poustevník a že = ze seznámení, které původně zinscenuje kvů= li Tomovi, bude těžit on sám, ale s někým úplně jiným.

A to vězte, že jsem vám prozradila pouhý zl= omek celého příběhu, který je napsaný s takovou lidskostí a nadhledem, že v něm nepohorší ani ta nejchoulostivější téma= ta. Zároveň se však připravte na notnou dávku sarkasmu, jež Nathana neopouští ani ve chvílí= ;ch, kdy píše o věcech nadmíru vážnýc= h, a který Vám zvedne koutky úst hned na první stránce a nechá je klesnout jen na několika málo místech.

Rozhodně doporučuji. Tina

Novinky na únor 2009

Ukrytá oběť / J= ohn Sandford

Patnáctá ze série šestnácti knih o obětech, které spo= juje postava kriminalisty Lucase Davenporta. Tulačka Annabella Ramfordová je svědkem vraždy, spáchané na odlehlém místě Duluthu na jižním břehu Horního jezera. Obětí je námořní důstojník, Rus Oleg Mošalov, jehož však FBI identifikuje jako Rodiona Oleševa, člena KGB. Annabella mrtvého prohledá a získá ohromnou částku peněz. Detektiv Lucas Davenport se dozvíd&aa= cute;, že nitky případu vedou až k vlivným představitelům hospodářské a politické = moci Ruska...

Sex wars / Stanisław Lem

Polský spisovatel Stanisław Lem (1921-2006) je známý především jako autor žánru science fiction. Neméně důležité, u nás přitom téměř neznámé jsou Lemovy publicistick&eacut= e; texty, v nichž se zabývá především kybernetikou, informatikou, genetikou, robotikou, internetem a dalšími tématy, která úzce souvisejí= ; s civilizačním pokrokem. Právě díky těmto textům se Lem záhy proslavil jako prognostik, jenž byl lec= kdy sám překvapen, když se objevy, které kladl do vzdálené budoucnosti, začaly uskutečňovat u= 82; za jeho života. Do výboru jsou pro podání uceleného obrazu Lemovy tvorby zařazeny také ukáz= ky z jeho životopisu, v nichž se vyjadřuje k nejdůležit= ějším událostem 20. století.

Kdo na kamenný trůn / Ludmila Vaňková

Román navazuje na Příběh mladšího bratra. Přemy= sl I., v říši zvaný Otakar, zažil ve Svaté zemi největší křižácké dobrodružství své doby a utvrdil se v odhodlán&ia= cute; obnovit otcovo České království. Po čtyř= ;ech letech sporů s příbuznými a válčen&iacu= te; doma i v říši usedne jako dědičný kr&aacu= te;l na český trůn.

Ztracené duše / Lisa Jacksonová

Sedmadvacetiletá Kristi Bentzová se už dvakrát stala předmětem zájmu sériového vraha, ale měla dost štěstí, aby pokaždé vyvázla. Nyní žije na přání otce mimo nebezpečí v New Orleans, ale spokojená není. Nehodlá se vzdát svého novinářského snu a psát o zločinech, které svou zvráceností pobuřují a zároveň fascinují. A jak se zdá, nyní nadešla její životní šance. Během dvou let ze střední školy Všech svatých záhadně zmizely tři studentky a Kristi vycítí, že mezi nimi existuje jakési znepokojivé pojítko.

Moskevská pravidla / Dani= el Silva

Násilná smrt ruského novináře zavedla bývalého špiona Gabriela Allona do Moskvy. Už to ovšem není ponurá Moskva jako za sovětských časů, nýbrž metropole koupající se v ropném boha= tství, po jejíž bulvárech neslyšně kloužou neprůstřelné limuzíny. Žije zde ovšem i skupinka nových stalinistů, kteří z touhy po starých dobrých časech nešetří námahou ani prostředky na zničení odvěké= ;ho nepřítele, Spojených států.

Upíři z Hollywoodu /= Adrienne Barbeauová, Michael Scott

Hollywood postihne série rituálních vražd, jejichž obětmi jsou prominentní herci a filmové osobnosti. Vyšetřování vede detektiv King, který brzy zjistí, že všichni zavraždění byli ně= ;jak spojeni s vlivnou producentkou, scenáristkou a herečkou Ovsannou Mooreovou. Motiv je navenek zcela nejasný, jen sama Ovsanna ale ví, že oběti byli vesměs upíři a nav&iacu= te;c její vlastní stvoření.

Kolo temnoty / Douglas Preston &= amp; Lincoln Child

Osmá kniha série Pendergast - Pendergast odveze Constance na dalekou cest= u v naději, že jí přiblíží svět, který jí byl doposud zapovězen. Míří = do Tibetu, kde se Pendergast intenzivně věnuje tréninku bojov= ých umění a duchovnímu studiu. V odlehlém klášteře se dozvědí, že kdosi záhadně ukradl vzácný a nebezpečný artefakt, který mniši po celé generace střežil= i.